Věnec byl vždy symbolem vítězství, královské důstojnosti. I v Písmu svatém se mluví o věncích jako o projevu úcty, radosti a vítězství. Toto vše je od Boha nabídnuto všem lidem.
Každému, kdo věrně a s láskou vyhlíží příchod Páně, bude předán věnec spravedlnosti, vítězný věnec života (2Tim 4,8; Zj 2, 10).

Pojďmě si říci pár slov z historie :

Adventní čas a adventní kalendář v Ravenně a ve starém Římě

První stopy adventní liturgie můžeme sledovat v I. polovině 5.století v Ravenně. V Římě je možné pozorovat prvopočátky adventní liturgie paradoxně o sto let později, přibližně kolem poloviny 6.století, a sice v souvislosti se zimními postními oslavami, které jsou také prodchnuty adventními myšlenkami. Důležitým je bohoslužební pořádek města Říma za pontifikátu 64. papeže katolické církve Svatého Řehoře I. Velikého (590-604), resp. 540 - 604, který obsahuje čtyři nedělní a tři mimonedělní mše adventního rázu. Původní obsah adventu přitom tvořilo Kristovo vtělení a příprava na jeho náboženskou oslavu. Svatý Řehoř I. Veliký je považován za jednoho ze zakladatelů světské moci papežské a jeho působení v úřadu lze hodnotit jako téměř reprezentativní model výkonu papežství : Neprojevoval zájem o intrikaření a často vleklé politické spory se snažil řešit smírem. Přál si, aby církev byla především institucí významně pečující o nemocné a chudé, proto na počátku každého měsíce rozdával část církevního majetku mezi lid. Reformoval mešní liturgii, kdy vytvořil misál Sacramentarium Gregorianum a byl autorem mnoha vylepšení hudební vědy a notového záznamu. Je mu připisován vznik liturgického zpěvu, tzv. Gregoriánský chorál (Cantus gregorianus), který je po něm pojmenován, ačkoli jej v praxi zavedl až papež Vitalián (†27. leden 672). Dá se tedy říci, že nebýt papeže Řehoře Velikého, s vysokou pravděpodobností bychom neslavili advent tak, jak jej známe dnes.

Římské řešení se čtyřmi adventními nedělemi se prosazovalo pouze neochotně, ačkoli to takto pro Franskou říši ustanovil i král Pipin III. Krátký ( 714 – 768 ) a toto ustanovení potvrdil jeho syn, císař Karel Veliký ( 742 – 814 ). Z toho důvodu byl na poměrně dlouhou dobu na různých územích znám advent, který se skládal ze čtyř, pěti, ba dokonce někdy i šesti adventních týdnů. Pozůstatkem toho je lidová tradice v oblasti Milána, kdy ještě dnes lidé udržují šest adventních nedělí. Jakýsi pomyslný boj za adventní neděle a adventní čas se však rozhořel vždy před Vánoci, a tak se zdá, že se až v průběhu 10. a 11. století prosadilo ve francouzsko-galském prostředí římské řešení : Připadl-li 24.prosinec, tedy Štědrý den, na neděli, stanovily mnohé církve začátek adventu již na 26.listopad, aby mohly slavit jak čtyři adventní neděle, tak i slavnost vigilie, která se koná v předvečer svátku Narození Ježíše Krista. Nakonec bylo ovšem prosazeno přece jen pohodlnější řešená, kdy v takovém případě začal advent až 3.prosince a slavení 4. adventní neděle odpadlo ve prospěch vigilie. Také nový liturgický pořádek zachoval pravidlo, že advent začíná nejdříve 27.listopadu a nejpozději 3.prosince. Jen slavení čtvrté adventní neděle se už nemůže potlačit ani v případě, že neděle připadne na 24.prosinec. Dopoledne tak věřící slaví 4.adventní neděli a večer si už připomínají vigilii svátku Narození Ježíše Krista.

Krásný adventní čas plný nádherných očekávání Vám přeje Vaše Klára