Já souhlasím. Obávám se však, že demokracie není systém stabilní a dlouhodobě udržitelný. Proč ? Domnívám se, že je tomu tak proto, že je přirozenou snahou každého člověka mít se co nejlépe tady a teď. Podle této zásady většina občanů vybírá stranu, kterou nakonec zvolí. Politické strany ve vzájemné soutěži a snaze vyhrát za každou cenu, slibují v každém dalším období více a více a šroubují ekonomické výhody pro obyvatelstvo do výšin, které devastují národní hospodářství země.

V letech 2010 - 2013 jsem byla místopředsedkyní KDU-ČSL pro ekonomii. Přiznám se, že jsem měla značný problém hledat nová volební témata, která by byla pro veřejnost přitažlivá a současně nebyla jalovým populismem škodícím ekonomice státu. Kromě toho nesmělo být téma komplikované, aby ho veřejnost pochopila v jednom hesle. Smutné na tom je, že mnohé jiné politické strany si s hledáním témat takovou hlavu nedělaly a nedělají dodnes. A to je jádrem problému, který si vyrábíme do budoucna ...

Čím je strana populističtější a více slibuje, tím lepšího výsledku může v případě splnění dalších předpokladů dosáhnout. A protože nejen veřejnost, ale i většina politických stran se chce mít dobře tady a teď, tak bez ohledu na budoucí následky, neváhají dát lidu „chléb a hry“ v neomezeném množství. Platí i naopak, že pro stát nezbytná nepopulární opatření jsou v období vrcholné pupko-demokracie naprostým tabu a žádná politická strana je nebude prosazovat, protože by to byla její politická sebevražda.

NElze si rovněž nevšimnout skutečnosti, že sousední evropské státy se staršími demokraciemi jsou daleko zadluženější než naše „mladá demokracie“, která za éru své existence ještě nestačila naslibovat a projíst tolik. Tím nechci říct, že socialistická diktatura byla zdravější : jen nemusela tolik slibovat, neboť volební vítězství bylo neotřesitelné.

Jak tedy nepřivést stát na buben a přitom udržet demokracii - to nejlepší ze špatných řešení ?

Jsem přesvědčena, že udržet dlouhodobě při životě demokracii i zdravý stát by bylo možné :

Klíč k řešení spatřuji v pochopení, že všechny činnosti státu - včetně těch nejušlechtilejších - jsou doprovázeny finančními výdaji státního rozpočtu. Řešením brzdícím bezbřehý populismus by bylo, pokud by mohli jít k volbám jen ti, kdo jsou schopni zodpovědně a hospodárně posoudit, jak by měly být státní peníze vynakládány. Tedy ti, kteří znají jejich hodnotu, protože sami pracovali. Ti, kteří nevydělávali ani neodváděli žádné daně, nejsou schopni zodpovědně a hospodárně posoudit, jak mají být naše společné státní zdroje použity. ( Mezi "pracující" by se pak samozřejmě počítali i starobní důchodci nebo lidé, kteří řádně pracovali a museli ze zdravotních důvodů odejít do invalidního důchodu či nebo ženy, které odešly z práce na mateřskou dovolenou, atd. …)

Benjamin Franklin řekl : " Demokracie je, když dva vlci a jedno jehně hlasují, co bude k večeři."

Chceme-li udržet demokracii i jehně při životě, mohou hlasovat jen ti, kteří se ovládnou a jehně nesežerou.